Kopřivnické noviny číslo 23/2000 ze dne 08.06.2000

  Vandalové shodili stan pro sportovce
  

K o p ř i v n i c e  (ili) - Program III. celostátních her zdravotně postižených začal už pátečním odpolednem. Po prohlídce města, technického muzea a návštěvě krytého bazénu následovalo posezení při kytaře u táboráku na házenkářském hřišti. Tradiční setkání v předvečer soutěží mělo tak přátelskou atmosféru, že se jeho účastníci rozcházeli až kolem půlnoci.

V sobotu ráno zkalilo náladu pořadatelům zjištění, že přes noc vandalové shodili obrovský stan před kulturním domem, který měl soutěžícím poskytovat stín a možnost občerstvení. Znovupostavení stanového přístřešku sice časově pozdrželo zahájení her, ale neubralo na nadšení soutěžících. Hod koulí a granátem, stolní tenis, slalom vozíků, běh, šipky a střelba ze vzduchovky tvořily letošní soutěžní disciplíny.

Podstatnou část mezi soutěžícími dětmi tvořily děti z Dětského centra v Kopřivnici a Přerova. Příjemným překvapením ze strany pořadatelů bylo, že nakonec díky vydatné pomoci sponzorů mohli odměnit všech 37 soutěžících dětí.

Soutěže dospělých pokračovaly do odpoledních hodin, ale samotné vyhlášení výsledků bylo součástí večerního galaprogramu. O důstojnou tečku III. celostátních sportovních her zdravotně postižených se postaralo vedení kulturního domu. Těžko vyzdvihnout všechny účinkující, ale taneční vystoupení Klubu věčného mládí Závišice si určitě zaslouží obdiv už proto, že směsici folklorních tanců nacvičil za 18 dní. A po předání cen už večer patřil hudbě a tanci, aby byl korunován půlnočním překvapením.

Sponzoři podpořili hry postižených

K o p ř i v n i c e  (ili) - „Obdobnou situaci jsme zažili při pořádání Motýlka. První ročník bylo v hledišti pár lidí a při třetím už nebylo kde si sednout. A stejně tak dopadnou hry zdravotně postižených. Veřejnost si zkrátka musí zvyknout,“ odpověděl spolupořadatel her a ředitel firmy Ludvík Moravia Lubomír Sazovský na otázku, zda není zklamaný z malé účasti veřejnosti, a dodal: „Je to zvyk těch zdravých, kteří nevědí, jak se chovat k postiženým lidem. Zase na druhé straně i handicapovaní měli obavy jít do centra. Je to třeba lámat na obě dvě strany.“

Za totálně negativní zkušenost stanovil Sazovský shození stanu a likvidaci označení tratě pro soutěžící ještě dříve, než došlo k jejímu dokončení. „Pan Klos, který vyznačoval trasu, se otočil a o sto metrů dál nenechavec sundával vlaječky jenom proto, že byly na svařovacím drátě,“ popisoval lidský hyenismus Sazovský.

„Dnes se mi splnil můj sen, který jsem měl prakticky od prvního ročníku. Vždycky jsem chtěl mít hry v centru, aby i ostatní lidé viděli, že zdravotně postižení jsou přece taky lidé,“ svěřil se se svými pocity hlavní rozhodčí Jiří Špaček. „Nestačí mi slova, abych vyjádřil poděkování všem sponzorům, bez jejichž podpory by se sportovní hry nemohly vůbec uskutečnit,“ dodal Špaček, který jako hlavní manažer her absolvoval během celého roku nesčetná setkání s různými institucemi a podnikateli.

Rozhodčí ocenil šest účastníků za mimořádný sportovní výkon

K o p ř i v n i c e  (ili) - Žádný systém v hodnocení sportovních výkonů není tak dokonalý, aby zohlednil zdravotní postižení jednotlivých soutěžících. Proto se hlavní rozhodčí her Jiří Špaček rozhodl přidělit sedm cen za mimořádný výkon Miroslavu Špidlenovi z Tanvaldu, Bedřichu Brantlovi a Dáši Králové z Hrabyně, Milušce Poláškové z Kopřivnice, Organizaci mentálně postižených dětí z Přerova a Josefu Novákovi a Zdeňku Štaiglovi z Krnova.

Přestože se Jiří špaček mezi handicapovanými lidmi pohybuje mnoho let, neubránil se slzám dojetí, když mi sděloval důvody udělení cen. Těžko popisovat sílu a odhodlání lidí, kteří bojovali v úmorném vedru s neuvěřitelným nasazením a navzdory svému osudu. Ale obdiv si bezesporu zasluhují všichni účastníci sportovních her.