Kopřivnické noviny číslo 21/1999 ze dne 27.05.1999

Organizace zdravotně postižených chystá druhé sportovní hry

Š t r a m b e r k (ili) - Jsou našimi sousedy, občas je potkáváme na ulici a při setkání s nimi se je v lepším případě snažíme nevnímat, v horším uhneme pohledem. A právě o nich bude řeč s Petrem Douskem, předsedou organizace sdružující tělesně postižené v Kopřivnici.

Samotná organizace vznikla před šestadvaceti lety a v současné době čítá tři sta deset členů z Kopřivnice, Štramberku, Ženklavy, Závišic, Mnišího, Vlčovic a Lubiny. Někteří členové přecházejí i z Nového Jičína a Frenštátu, protože nejsou s fungováním tamnějších organizací spokojeni. Vedení zajišťuje šestnáctičlenný výbor, který se schází každé první pondělí v měsíci ve věžáku proti bývalé kachlovce. Zde mimo jiné od 15 do 18 hodin poskytuje svým členům i případným dalším zájemcům právní poradenství.

„Práci předsedy dělám šestým rokem a hned od počátku jsem se snažil obklopit schopnými lidmi, kteří nehledí na svůj volný čas. Proto bych rád vyzdvihl práci a osobní přínosy Ireny Kučerkové a Renáty Byrtusové, bez jejichž pomoci si opravdu práci výboru nedokážu představit,“ řekl Petr Dousek.

Činnost organizace je opravdu pestrá. Pořádají nejen pro členy, ale i pro veřejnost různé kulturní akce, společné vycházky po okolí, každoročně navštěvují Klub důchodců ve Štramberku, jezdí na rekondiční pobyty na Horní Bečvě a Ostravici, účastní se a pořádají sportovní hry pro zdravotně postižené z celé České republiky a zdravotně postižené děti. Ve výčtu akcí nelze přehlédnout organizování dětských dnů a mikulášské nadílky pro děti, které jsou členy smíšené organizace postižených a pro děti z Dětských center v Kopřivnici a Nového Jičína.

V souvislosti s pořádáním her zdravotně postižených se každoročně potýkají s mnoha problémy jako je ubytování handicapovaných lidí, shánění sponzorů a další. „Když jsem si v informačním centru vyzvedl brožurku s údaji, kde jsou vyznače ny objekty přístupné vozíčkářům, uvědomil jsem si, že nikde ale není pr o tyto lidi odpovídající sociální zařízení. Představte si, že by si zdravý člověk neměl   kde v restauraci odskočit,“ postěžoval si Petr Dousek a pokračoval ve výčtu problémů: „Dva roky bojuji za to, aby někdo zalepil díry na padesátimetrové příjezdové komunikaci ke sportovní hale SOU. Už vloni absolvovali vozíčkáři nedobrovolný slalom a letos cesta vypadá jako polygon. Všichni se neustále dohadují, komu ten malý kousek cesty patří.“

Loni se sportovních her účastnilo 170 závodníků, letos se počítá s dvěma stovkami a 50 dětmi z center. Na oplátku se na podzim zúčastňuje naše organizace obdobné akce pořádané v Praze. „Kolikrát mě zaráží, jaké podpory se hrám zdravotně postižených dostává v Praze ze strany médií, sponzorů a politických činitelů. Ale Pražáci k nám jezdí moc rádi. Tvrdí, že je tady daleko lepší, přímo rodinná atmosféra.“

Celou akci se podařilo sponzorsky zabezpečit díky manažerovi organizace. „Chodit v dnešní době po sponzorech vyžaduje trochu osobní statečnosti. A Jiří Špaček je ten správný typ člověka, co ho dveřmi vyhodí a oknem vleze,“ představil Dousek dalšího člena výboru. Jeho zásluhou zhotovili dělníci ze slévárny v Tatře medaile za šest a půl tisíce jako sponzorský dar a podařilo se sehnat povícero drobných sponzorů, kterým všem patří poděkování.

Na spolupráci s Městským úřadem v Kopřivnici nedá předseda organizace dopustit. „Nejen, že dostáváme každoročně finanční dotaci, ale členové vedení města a odboru sociálních věcí vedené paní Jiřinou Mikulenkovou se osobně zajímají o naši práci. Naproti tomu s Městským úřadem ve Štramberku a Obecním úřadem v Závišicích máme špatné zkušenosti. Jejich nezájem nás mrzí hlavně po lidské stránce. Občas sice dostaneme příspěvek na akce pořádané pro děti, ale přestože jsou pravidelně zváni, podívat se nepřišel nikdo. Připadá nám, že zatím nechápou, co děláme pro naše zdravotně postižené spoluobčany.“

Před revolucí byli většinou vozíčkáři uzavřeni v ústavech a teprve v posledních letech se začali integrovat mezi ostatní lidi. A zdraví lidé mají většinou poměrně velké problémy zvyknout si na jejich přítomnost. Ale je zapotřebí, aby si opravdu každý z nás uvědomil, že stačí malá chvilka nepozornosti a sám se může ocitnout na vozíku.

„Přestože i zdravotně postižený občan má právo žít plnohodnotným životem,“ dodal předseda Petr Dousek a tímto děkuje všem členům výboru tělesně postižených v Kopřivnici za dosavadní vykonanou práci.